otřěkovati sě, -uju, -uje ipf. (pf. otřéci sě, otřěčiti sě)
koho, čeho [chování] odříkat se, zříkat se: nehyneme, ale odṙekugem se tajemstvie hanby BiblLit 2 C 4,2 (~Pad, odrzekugeme MamKapQ, var. v. otkládati 1, otpierati 8, otřiekati sě 1) abdicamus; když se diábla odrzekuge [při křtu] i jeho pýchy GestaU 271 renuntiat. – Srov. otřiekati sě 1
Ve variantách (2 C 4,2) a glosách (SSL LibCivAlb 19a; 1419) dolož. též jako otřěkovati